Proč zrovna já?! To byla (a možná ještě je) nejčastější otázka, kterou jsme si kladli, když se Terezka narodila. Víme, že odpověď nenajdeme, tak se alespoň snažíme co nejlépe hrát s kartami, které nám život rozdal.
Jsme milující rodiče naší dcerky. Hanča a Tom Knappovi. Bydlíme v Praze, Tom pracuje v malé softwarové firmě, Hanča je mamka na plný úvazek. Snažíme se užívat si života a klacky hozené pod nohy jenom přeskakovat. I když to je někdy opravdu těžké.
Terezka je krásná malá princezna, která mezi námi málem nebyla. Měla složitý
příchod na svět, kdy doktoři netušili, že se jí v břiše daří špatně, a po dlouhé době ji vyndali císařským řezem. Narodila se přesně na den plánovaného porodu, v prosinci 2015. Byla bílá, vykrvácená a téměř nedýchala. Nastal zlověstný šrumec a okamžitá resuscitace. Až po chvíli byla Terezka sl
yšet, jak chraplavě začíná kňourat a brečet. Po několika hodinách byla zaintubována (dýchací přístroj) a dána na řízenou hypotermii. Její teplota těla byla nastavena na 31 – 32 stupňů Celsia, aby se orgány dokázaly zotavit. Po třech dnech byla postupně buzena a i když se tělo zotavilo dobře, odnesla to hlava. Nedokrvení mozku si vyžádalo daň v podobě dětské mozkové obrny a mikrocefálie. Terezce prvního půl roku, kdy dětem rostou hlavičky bleskovou rychlostí, hlava povyrostla sotva o jeden centimetr. K tomu začala šilhat, takže rovnáme i očička.
Po třech týdnech v porodnici byla Terezka propuštěna s tím, ž
e magnetická rezonance ukázala celkové poškození mozku a úbytek bílé hmoty mozkové. Terezka už byla zacvičena ve Vojtově metodě a objednána do Centra komplexní péče pro děti s perinatální zátěží na další pravidelnou fyzioterapii. 
Každým týdnem a pravidelným vyšetřením na neurologii bylo jasnější a jasnější, že její vývoj nebude úplně tabulkový. Postupně bylo vidět, že Terezka bude potřebovat větší péči, proto v půl roce svoje první léto strávila na intenzivní hiporehabilitaci v Praze Bohnicích. Na konci léta byla zpevněná, hlavu lépe držela a byla více vnímavější. V hipoterapii pokračovala s lázeňskou přestávkou až do března 2017. Ve svých 11 měsících nastoupila svůj první lázeňský pobyt do Hamzovy léčebny v Luži – Košumberku. Tam nastal zlom. Bylo jasné, že Terezka má hodně práce před sebou, ale že má zároveň velký potenciál. Veškeré informace od ostatních maminek v lázních znamenaly začátek objevování nových léčebných metod, rehabilitačních pobytů, šarlatánů a léčitelů. Dnes má Terezka najetý systém cvičení, který relativně dobře funguje, ale stále má před sebou nové věci, které je potřeba vyzkoušet. Kromě pravidelné fyzioterapie, ergoterapie, logopedie, kraniosakrál
ní osteopatie, homeopatie, canisterapie, plavání, má za sebou akorát 3 pobyty v léčebně, 2 pobyty v Dětském centru ve Znojmě, 1 pobyt v Arpidě v Českých Budějovicích. Od jara 2017 má v programu i 6 hodin týdně v Therapy Centre a na podzim 2017 absolvovala první pobyt na Neurorehabilitační klinice Axon. K tomu samozřejmě další pravidelný program stimulace v domácím prostředí – neustálé cvičení, míčkování, štětečkování, masáže, polohování a trénování úkolů z jednotlivých terapií.
Cvičení Terezce moc pomáhá. Když jí byl 1 rok, dokázala se popr
vé otočit ze zad na bříško a poprvé něco uchopila do ruky. O rok později sice neleze, neplazí se a ani si nesedne, přesto dokáže posazená sedět, postavená ráda stojí a dokonce v chodítku zvládá skoro sama ujít několik metrů. Je upovídaná, veselá a komunikativní, i když vlastně vůbec nemluví. Na začátku jsme od doktorů slýchávali neurčité nebo negativní prognózy o tom, že Terezka nebude chodit, že bude spíš ležáček. V tuto chvíli už jsou prognózy příznivější, slovy jedné odbornice: Na Terezce je práce jako na 
kostele, ale má potenciál fungovat normálně, jenom s menším omezením. To je náš cíl. Bude to dlouhá a náročná cesta, kterou rádi podstoupíme. Když se na nás Terezka usměje, ani nás nenapadne možnost, že by to mělo být jinak.
Chcete nám pomoci postavit Terezku na nohy? Budeme moc rádi za vaši podporu. Děkujeme!